(t.j., vnitřek části A.2. Glossary, jak je obsaená na stranách 2 a 16 Appendixu). Dále také část 3.3 tého dokumentu, Seskupení zemí. Abecední řazení je dle četiny.
Pracovní překlad vytvořil Jiří Doek, hypertextově zformátoval a text dále upravil Jan Hollan (s vyuitím doporučení Pavla astného).
Kurzíva má následující význam:
Glosářový odkaz
(kříový odkaz na poloku v tomto glosáři)
Druhotný
glosářový odkaz (tj. pojmy, který jsou obsaeny buď ve glosářích
příspěvků Pracovních skupin IPCC k AR4, nebo definovány
v textu tohoto glosáře).
a b c d e f g h i j k l m n o p r s t u v w z
Iniciativy a opatření ke sníení zranitelnosti přírodních a lidských systémů vůči současným nebo očekávaným projevům změny klimatu. Existují různé typy adaptace, např. předběné a následné, soukromé a veřejné, nebo samosprávné a plánované. Příklady jsou zvyování říčních a pobřeních hrází, nahrazení rostlin citlivých na teplotní změny odolnějími atd.
Soubor pevných nebo kapalných částic v ovzduí, obvykle velikosti mezi 0,01 μ a 10 μm (mikrometry, miliontiny metru), které setrvávají v atmosféře nejméně několik hodin. Aerosoly můou být jak přirozeného, tak antropogenního původu. Aerosoly mohou ovlivňovat klima několika způsoby: přímo rozptylem nebo pohlcováním záření a nepřímo jako kondenzační jádra oblačnosti nebo změnou optických vlastností a doby trvání oblačnosti.
Osoba nebo organizace, která má legitimní zájem na projektu či předmětu, nebo by byl ovlivněn konkrétní akcí nebo politikou.
Pilotní fáze na poli Společné implementace, definovaná v článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která počítá s navrenými aktivitami mezi rozvinutými zeměmi (a jejich společnostmi) a mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi (a jejich společnostmi). Účelem AIJ je umonit smluvním stranám UNFCCC získat zkuenosti se společně zaváděnými projekty. Za projekty pilotní fáze AIJ se neudělují kredity. Dosud nebylo rozhodnuto o budoucnosti projektů AIJ a o tom, v jakém vztahu ke Kjótským mechanismům by měly být. Jako jednoduchá forma obchodu s povolenkami, představují AIJ a dalí návrhy zaloené na trhu potenciální mechanismus k povzbuzení dodatečného toku prostředků ke sníení emisí. Viz té Mechanismus čistého rozvoje a Obchod s emisemi.
Podíl slunečního záření odraeného povrchem nebo předmětem, často vyjadřovaný v procentech. Povrchy pokryté sněhem mají vysoké albedo, albedo povrchu půd sahá od vysokého k nízkému a povrchy pokryté vegetací a oceány mají nízké albedo. Planetární albedo Země se mění hlavně vlivem změn oblačnosti, sněhu, ledu, plochy listů a pokrývky země.
Biogeografická zóna tvořená svahy nad hranicí lesa, charakterizovaná výskytem bylin s přízemní růicí listů a nízkými křovinatými pomalu rostoucími dřevinami.
Plynoucí z existence lidstva nebo jím produkovaný.
Emise skleníkových plynů, jejich prekurzorů a aerosolů spojené s lidskou činností, zahrnující spalování fosilních paliv, odlesňování, změny vyuití půdy, chov hospodářského zvířectva, hnojení atd.
Plynný obal obklopující Zemi. Suchá atmosféra je sloena téměř úplně z dusíku (objemový směovací poměr 78,1 %) a kyslíku (objemový směovací poměr 20,9 %), společně s mnostvím stopových plynů, jako je argon (objemový směovací poměr 0,93 %) a hélium, a radiačně aktivních skleníkových plynů, jako oxid uhličitý (objemový směovací poměr býval 0,03 %, nyní je 0,04 %) a ozón. Kromě toho atmosféra obsahuje skleníkový plyn vodní páru, její mnoství je značně proměnné, běně okolo 1 % objemového směovacího poměru. Atmosféra obsahuje také oblačnost a aerosoly.
Jakákoli překáka dosaení cíle, schopnosti adaptace nebo zmírňování, kterou lze překonat nebo zmírnit politikou, plánem nebo opatřením. Odstranění bariéry zahrnuje nápravu trních selhání přímo nebo sníením nákladů transakcí ve veřejném a soukromém sektoru, např. zlepením funkce institucí, sníením rizika a nejistoty, usnadněním trních transakcí a prosazením regulační politiky.
Rozdíl mezi přírůstkem hmoty ledu (akumulací) a její ztrátou (ablací a tzv. telením čili odlamováním ledových hor z nich do moře). Pojmy týkající se bilance hmoty jsou následující:
Měrná bilance hmoty: Čistá ztráta nebo zisk hmoty za hydrologický cyklus v bodě na povrchu ledovce.
Celková bilance hmoty (ledovce): Měrná bilance hmoty prostorově sečtená přes celou plochu ledovce; celková hmota, kterou ledovec získá nebo ztratí za rok nebo více let.
Střední měrná bilance hmoty: Celková bilance hmoty jednotkové plochy ledovce. Pokud jde o povrchovou (měrnou povrchovou bilanci hmoty atd.), tak příspěvky toku ledu neuvaujeme; jinak bilance hmoty zahrnuje příspěvky toku ledu a telení ledových hor. Měrná povrchová bilance hmoty je kladná v oblasti akumulace a záporná v oblasti ablace.
Celková rozmanitost vech organismů a ekosystémů v různých prostorových měřítkách (od genů po celé biomy).
Větí a výrazná regionální součást biosféry, obvykle sestávající z několika ekosystémů (např. lesů, řek, rybníků, bain v regionu s podobným klimatem). Biomy jsou charakterizovány typickými společenstvy rostlin a ivočichů.
Biom tvořený vemi mořskými organismy ijícími na plovoucím mořském ledu (zmrzlé mořské vodě) polárních oceánů nebo uvnitř mořského ledu.
Celková hmota ivých organismů v dané oblasti nebo objemu; nedávno odumřelá rostlinná hmota bývá často zahrnuta jako mrtvá biomasa. Mnoství biomasy se vyjadřuje jako suchá hmotnost nebo jako energie, obsah uhlíku nebo dusíku.
Palivo vyráběné z organické hmoty nebo spalitelné oleje produkované rostlinami. Mezi příklady biopaliv patří alkohol, sulfátový výluh z procesů výroby papíru, dřevo a sojový olej.
Část zemského systému zahrnující vechny ekosystémy a ijící organismy v atmosféře, na zemi (pevninská biosféra) nebo v oceánech (mořská biosféra), obsahující i sekundární organickou hmotu, jako opad, půdní organickou hmotu a oceánský detritus (odumřelou organickou hmotu).
Kdy korál přijde o své symbiotické, energii dodávající organismy, ztrácí barvu, co se nazývá blednutí korálů.
Les borovic, smrků, jedlí a modřínů táhnoucí se od východního pobřeí Kanady západně na Aljaku a pokračující ze Sibiře na západ přes celou rozlohu Ruska a do Evropy.
Mnoství slunečního záření dopadající nad atmosférou na plochu kolmou ke slunečním paprskům ve střední vzdálenosti Země od Slunce. Spolehlivá měření slunečního záření mohou být prováděna pouze ve vesmíru a přesné záznamy sahají jen do roku 1978. Veobecně přijímaná hodnota je 1368 wattů na metr čtvereční (Wm−2) s přesností asi 0,2 %. Kolísání velikosti několika desetin procenta jsou běná a obvykle spojená s přechodem slunečních skvrn přes sluneční disk. Kolísání „sluneční konstanty“ během slunečního cyklu je řádu 0,1 %. Zdroj: AMS, 2000.
Vývoj zaloený na sadě technologických, ekonomických, sociálních, institucionálních, kulturních, a biofyzikálních vlastností, které určují vzájemné vztahy mezi přírodními a lidskými systémy, zahrnující způsoby výroby a spotřeby ve vech státech. Alternativní cesty vývoje označují různé moné trajektorie vývoje, přičem pokračování současných trendů je pouze jednou z mnoha cest.
Citlivost je míra, nakolik je nějaký systém ovlivněn, a příznivě, nebo nepříznivě, proměnlivostí klimatu nebo změnou klimatu. Tento vliv můe být přímý (např. změna ve výnosech úrody jako odezva na změnu průměru teplot, jejich rozsahu nebo proměnlivosti) nebo nepřímý (např. kody v důsledku nárůstu četnosti pobřeních záplav způsobeného vzestupem hladiny moře). Toto pojetí citlivosti by se nemělo plést s citlivostí klimatu, která je zvlá definována níe.
Ve zprávách IPCC rovnováná citlivost klimatu označuje rovnovánou změnu roční průměrné globální povrchové teploty v důsledku zdvojnásobení ekvivalentní koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Vzhledem k výpočetním omezením je rovnováná citlivost klimatu v klimatickém modelu obvykle odhadnuta z běhu modelu veobecné cirkulace atmosféry spřaeného s modelem směovací vrstvy oceánu, nebo rovnováná citlivost klimatu je určena předevím atmosférickými procesy. Výkonné modely lze dopočítat a do dosaení rovnováhy s dynamickým oceánem.
Přechodná odezva klimatu je změna globální povrchové teploty, průměrované přes dvacetileté období se středem v době zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého, tj. v roce 70 při 1% ročním sloeném nárůstu oxidu uhličitého v experimentu s globálním klimatickým modelem. Je to míra síly a rychlosti odezvy povrchové teploty na působení skleníkových plynů.
Viz Oxid uhličitý.
Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.
Uhlíková daň je vybírána z obsahu uhlíku ve fosilních palivech. Protoe prakticky vekerý uhlík z fosilních paliv je nakonec vyputěn jako oxid uhličitý, uhlíková daň je rovnocenná emisní dani z jednotky emisí ekvivalentu CO2. Energetická daň – poplatek z obsahu energie paliv – sniuje poptávku po energii, a tím sniuje emise oxidu uhličitého z pouívání fosilních paliv. Ekologická daň je navrena tak, aby ovlivnila lidské chování (výslovně, ekonomické chování) směrem ke způsobu příznivému pro ivotní prostředí. Mezinárodní uhlíková / emisní / energetická daň je daň uvalená na vyjmenované zdroje ve smluvních státech mezinárodní dohody. Harmonizovaná daň zavazuje účastnické státy k uvalení daně na stejné zdroje ve společné sazbě. Daňová úleva je sníení daně za účelem podněcování poptávky po nebo investování do určitého výrobku, jako např. technologie sniující emise skleníkových plynů. Uhlíkový poplatek je to samé co uhlíková daň.
Klima kolísá neustále na vech časových měřítkách. Detekce změny klimatu je postup prokázání, e klima se změnilo v jistém definovaném statistickém smyslu, ani by poskytl zdůvodnění této změny. Přisouzení příčin dané změny klimatu je postup stanovení nejpravděpodobnějích důvodů detekované změny s určitým definovaným stupněm spolehlivosti.
Viz Diskontování
Matematická operace činící penění (nebo jiné) částky, získané nebo vydané v různých časech (letech), navzájem srovnatelné. Pouívá se v ní pevná nebo eventuálně časově proměnná meziroční diskontní sazba (>0), která sniuje budoucí hodnotu oproti současné. Při popisném přístupu k diskontování se uívá diskontní sazba, jí lidé (vkladatelé a investoři) skutečně pouívají při svých kadodenních rozhodnutích (soukromá diskontní sazba). Při předpisovém přístupu (etickém nebo normativním) k diskontování je diskontní sazba ze společenského hlediska pevná, např. zaloená na etickém posudku zájmů budoucích generací (sociální diskontní sazba).
Neformální programy, vlastní závazky a prohláení, kdy účastníci (jednotlivé společnosti nebo skupiny společností) poutějící se do akce si sami stanovují cíle a často provádějí vlastní dohled a vydávají zprávy.
Ujednání mezi vládním orgánem a jedním nebo více soukromými subjekty za účelem dosaení environmentálních cílů nebo zlepení environmentálního chování za hranice plnění nařízených povinností. Ne vechny dobrovolné dohody jsou plně dobrovolné; některé zahrnují odměny a/nebo pokuty spojené s připojením se k závazkům nebo jejich splněním.
Teplá období mezi zaledněními dob ledových. Předcházející doba meziledová, datovaná přiblině do období před 129 a 116 tisíci let, se označuje jako Poslední doba meziledová. (AMS, 2000)
Vlivy změny klimatu na přírodní a lidské systémy. V závislosti na zváení adaptace rozliujeme mezi monými a reziduálními dopady: – Moné dopady: vechny dopady, které mohou nastat za dané projektované změny klimatu, nebereme-li v úvahu adaptaci. – Reziduální dopady: dopady změny klimatu, které nastanou po adaptaci. Viz té Souhrnné dopady, Trní dopady a Netrní dopady.
Původně termín týkající se drah jednotlivých systémů počasí tlakových níí, nyní je často zobecňován jako poukazující na regiony, kde se vyskytují hlavní dráhy mimotropických poruch jako sledu systémů nízkého (cyklóny) a vysokého (anticyklóny) tlaku.
Úbytek ledu z ledového příkrovu nebo ledové čepice způsobený dynamikou příkrovu nebo ledové čepice (např. ve formě toku ledovce, ledových proudů či tzv. telením – odlamováním ledových bloků aneb hor do moře) spíe ne táním nebo odtokem.
Viz Potenciál zmírňování.
Systém ivých organismů ovlivňujících se navzájem a se svým fyzickým prostředím. Hranice toho, co lze označit za ekosystém, nejsou vůbec ostré a záleí na předmětu zájmu nebo studia. Take velikost ekosystému můe sahat od velmi malých rozměrů a po celou Zemi.
Emise a koncentrace ekvivalentu oxidu uhličitého
Skleníkové plyny se lií ve svém oteplujícím vlivu (radiačním působení) na globální klimatický systém podle svých rozdílných zářivých vlastností a době setrvání v ovzduí. Tyto oteplující vlivy lze vyjádřit společnou mírou zaloenou na radiačním působení CO2.
Ekvivalentní emise CO2 jsou takové mnoství emitovaného CO2, které by způsobilo stejné radiační působení, integrované přes daný časový horizont, jako skutečně emitované mnoství skleníkového plynu s dlouhou ivotností nebo směsi takových skleníkových plynů. Ekvivalent se vypočítá vynásobením emisí skleníkového plynu jeho potenciálem globálního oteplování pro daný časový horizont (v této zprávě jde o 100 let). Pro směs plynů se získá sečtením ekvivalentů pro kadý z nich. Ekvivalent oxidu uhličitého je standardní a uitečnou mírou pro srovnávání emisí různých skleníkových plynů, ale neznamená, e takové emise vyvolávají tuté změnu klimatu (viz kapitolu 2.10 WGI).
Ekvivalentní koncentrace CO2 je taková koncentrace CO2, která by způsobila stejně velké radiační působení jako daná směs CO2 a dalích působících sloek (můe jít pouze o skleníkové plyny, nebo o skleníkové plyny i aerosoly)
Viz Ekvivalent oxidu uhličitého.
Viz Ekvivalent oxidu uhličitého.
Termín El Niňo byl původně pouit k popisu teplého mořského proudu, který periodicky teče podél pobřeí Ekvádoru a Peru a naruuje místní rybářství. Postupně byl určen pro popis rozsáhlého oteplení tropického Tichého oceánu východně od datové hranice. Tento jev v oceánu je doprovázen velkorozměrovou fluktuací pole přízemního tlaku v tropech a subtropech nazývanou Jiní oscilace. Tento spřaený atmosféricko-oceánský jev zasahující časové období od dvou do asi sedmi let je veobecně znám jako El Niňo - Jiní oscilace, neboli ENSO. Je často měřen rozdílem odchylek přízemního tlaku mezi Darwinem a Tahiti a povrchovou teplotou v centrální a východní části rovníkového Tichého oceánu. Během události ENSO slábne převládající pasátové proudění, co omezuje vzestup vody z hloubek vzhůru a pozměňuje oceánské proudění tak, e roste povrchová teplota, co dále oslabuje pasátové proudění. Tato událost má veliký vliv na pole větru, povrchové teploty oceánu a sráek v tropickém Tichém oceánu. Má vliv na klima v celém Pacifickém regionu a mnoha dalích částech světa skrze globální dálkové vazby. Studená fáze ENSO se nazývá La Niňa.
Projektovaný časový vývoj emisí skleníkového plynu nebo skupiny skleníkových plynů, aerosolů a prekurzorů skleníkových plynů.
Rozdíl mezi celkovou vstupující a odcházející energií v klimatickém systému. Pokud je tato bilance kladná, dochází k oteplování; je-li záporná, k ochlazování. Zprůměrovaná přes celou zeměkouli a přes dlouhá časová období musí být nulová. Protoe klimatický systém získává prakticky vekerou svoji energii ze Slunce, nulová bilance znamená, e mnoství dopadajícího slunečního záření musí být v průměru globálně rovno součtu odcházejícího odraeného slunečního záření a odcházejícího tepelného infračerveného záření emitovaného klimatickým systémem. Naruení této globální radiační bilance, a u antropogenní nebo přirozené, se nazývá radiační působení.
Energetická intenzita je poměr spotřeby energie k ekonomickému nebo fyzickému výkonu. Na národní úrovni je energetická intenzita poměr celkové primární energie nebo spotřeby finální energie k hrubému domácímu produktu (GDP, HDP). Podle druhu činnosti lze ve jmenovateli pouít také fyzikální veličiny, např. litr paliva / ujetý km.
Poměr uitečného energetického výkonu systému, procesu přeměny nebo činnosti k jejich energetickému příkonu.
Dodané mnoství práce nebo tepla. Rozliujeme různé druhy energie. Energie slouí lidským cílům, pokud proudí z jednoho místa na druhé nebo je přeměňována z jednoho druhu na jiný. Primární energie (označovaná také jako zdroje energie) je energie obsaená v přírodních zdrojích (např. uhlí, ropě, zemním plynu, uranu), která neprola jakoukoli antropogenní přeměnou. Tato primární energie musí být přeměněna a transportována, aby se stala vyuitelnou energií (např. světlem). Obnovitelná energie se získává z trvalého nebo opakovaného toku energie působícího v přírodním prostředí a zahrnuje bezuhlíkové technologie, jako jsou solární energie, síla vody, větru, přílivu a vln a geotermální teplo, a rovně uhlíkově neutrální technologie jako je uití biomasy. Vloená (či edá) energie je energie pouitá při výrobě materiálů (např. zpracování kovů nebo stavebních materiálů), zahrnující energii uitou zpracovatelským zařízením (nultý řád), energii vyuitou při výrobě materiálů pouitých ve zpracovatelském zařízení (první řád) a tak dále.
Proces rpzruení a přenosu půdy a horniny zvětráváním, svahovými pohyby a činností vodních toků, ledovců, vln, větru a spodní vody.
Sloený proces odpařování vody z povrchu Země a vypařování z vegetace.
Tento termín označuje skupiny plynů hydrofluorouhlovodíky, zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový, kterých se týká Kjótský protokol.
Věda o přirozených jevech v biologických systémech, které se periodicky opakují (např. vývojová stádia, migrace), a jejich vztahu ke klimatu a sezónním změnám.
Jeden ze esti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Je iroce pouíván v těkém průmyslu jako izolace vysokonapěových zařízení a při výrobě polovodičů a systémů chladících kabely.
Uhlíkatá paliva z fosilních usazenin uhlovodíků, zahrnující uhlí, raelinu, ropu a zemní plyn.
Proces, při kterém zelené rostliny, řasy a některé bakterie odebírají ze vzduchu oxid uhličitý (nebo uhličitanové ionty z vody ) k tvorbě sacharidů. Existuje několik typů fotosyntézy s různou odezvou na koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.
Globální povrchová teplota je odhad globální průměrné teploty vzduchu u povrchu (měří se ve výce 2 m nad terénem). Avak pro časové změny se pouívají pouze odchylky od klimatického normálu, nejčastěji zaloené na globálním prostorově váeném průměru odchylek povrchové teploty moře a odchylek teploty vzduchu u povrchu pevniny.
Souhrnný název skupiny částečně halogenovaných organických sloučenin, zahrnující chlorofluorouhlovodíky (CFCs), hydrogenované chlorofluorouhlovodíky (HCFCs), hydrofluorouhlovodíky (HFCs), halony, metylchlorid, metylbromid a jiné. Mnohé z halogenovaných uhlovodíků mají značné potenciály globálního oteplování (GWP). Halogenované uhlovodíky obsahující chlór a bróm se také podílejí na pokozování ozónové vrstvy.
Viz Klimatický model
Postup rozpoznání a ohodnocení vlivů změny klimatu na přírodní a lidské systémy po stránce finanční a/nebo jiné.
Hrubý domácí produkt (GDP, HDP) je penění hodnota vekerého zboí a slueb vytvořených uvnitř státu.
Jeden ze esti skleníkových plynů nebo jejich skupin omezených podle Kjótského protokolu. Vyrábějí se komerčně jako náhrady chlorofluorouhlovodíků. HFCs jsou iroce pouívány v chladicích zařízeních a v průmyslové výrobě polovodičů. Viz Halogenované uhlovodíky
Cyklus, v něm se voda vypařuje z oceánů a povrchu země, je přenáena přes Zemi atmosférickou cirkulací jako vodní pára, kondenzuje ve formě oblačnosti, vypadává ve formě detě a sněhu, je zachycena stromy a vegetací, odtéká po povrchu země, proniká do půdy, doplňuje spodní vodu, tvoří vodní toky a nakonec se vlévá do oceánů, ze kterých se bude posléze znovu vypařovat (AMS, 2000). Rozmanité systémy zapojené do hydrologického cyklu se obvykle označují jako hydrologické systémy.
Sloka klimatického systému zahrnující vodní povrchy a podzemní vodu, tedy oceány, moře, řeky, sladkovodní jezera, spodní vodu atd.
Implementace popisuje činnosti prováděné ke splnění závazků plynoucích ze smlouvy a zahrnuje právní a faktickou fázi. Právní implementace se vztahuje k legislativě, předpisům, soudním nařízením a zahrnuje dalí činnosti např. snahu o dosaení pokroku, který vláda podniká při zavádění mezinárodních dohod do domácího právního řádu a do politiky. Faktická implementace vyaduje strategie a programy vyvolávající změny v chování a rozhodování cílových skupin. Cílové skupiny pak přijímají účinná zmírňující a adaptační opatření. Viz té Plnění.
Jakékoli onemocnění způsobené mikrobiálními činiteli přenosnými z člověka na člověka nebo ze zvířat na lidi. Přenos můe nastat přímým fyzickým kontaktem, manipulací s předmětem zasaeným infekčním organismem, skrze přenaeče onemocnění, kontaminovanou vodou nebo ířením vykalaných a vydechnutých infikovaných kapének ve vzduchu.
Základní technické vybavení a zařízení, výrobní závody, instalace a sluby nutné pro vývoj, činnost a růst nějaké organizace, města nebo státu.
Trní mechanismy implementace definované v článku 6 Kjótského protokolu, umoňující státům Dodatku I nebo společnostem z těchto zemí zavádět společně projekty, které omezují nebo sniují emise nebo zvětují propady, a sdílet jednotky sníení emisí (ERU). Činnost JI je té obsaena ve článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Viz té Kjótské mechanismy; Aktivity zaváděné společně (AIJ).
Metoda analýzy, která spojuje výsledky a modely z fyzikálních, biologických, ekonomických a společenských věd a vzájemné vztahy mezi těmito slokami v konzistentní systém pro zhodnocení stavu a následků změn ivotního prostředí a na ně odpovídající politiky. Modely pouívané k provedení takové analýzy se nazývají Modely jednotného hodnocení (IAM).
Převládající koncept vodního managementu, který nicméně nebyl jednoznačně definován. IWRM je zaloen na čtyřech principech, které byly formulovány Mezinárodní konferencí o vodě a ivotním prostředí (ICWE) v Dublinu v roce 1992: 1) pitná voda je omezený a zranitelný zdroj, nezbytný k zachování ivota, rozvoje a ivotního prostředí; 2) management a rozvoj vodního hospodářství by měl být zaloen na přístupu zahrnujícím účast vech spotřebitelů, projektantů a politických činitelů na vech úrovních; 3) eny hrají hlavní úlohu v obstarávání, správě a ochraně vody; 4) voda má ekonomickou hodnotu ve vech svých konkurujících si pouitích a měla by být uznána jako ekonomický statek.
Jev, který je na konkrétním místě a v dané roční době mimořádný. Definice přívlastku „mimořádný“ se lií, ale jev extrémního počasí by měl normálně být stejně nebo méně častý ne 10. nebo 90. percentil pozorované hustoty pravděpodobnosti výskytu. Vlastnosti toho, co se nazve extrémní počasí, se mohou samozřejmě v absolutním smyslu liit od místa k místu. Jednotlivý extrémní jev nemůe být jednodue a přímo přisouzen antropogenní změně klimatu, nebo vdy je určitá pravděpodobnost, e se dotyčný jev mohl vyskytnout přirozeně. Kdy charakter extrémního počasí přetrvává nějakou dobu, třeba sezónu, můe být označen jako extrémní klimatický jev, obzvlá pokud přináí průměr nebo úhrn, který je sám extrémní (např. sezónní sucho nebo vydatné sráky).
Oblast shromaďující a odvádějící deovou vodu.
Příjem uvaované látky do zásobníku. Jímání látek obsahujících uhlík, konkrétně oxidu uhličitého, se často nazývá ukládání (uhlíku).
Ekonomické mechanismy zaloené na trních principech, které mohou smluvní strany Kjótského protokolu pouít při pokusu o zmenení moných ekonomických dopadů poadavků na sníení emisí skleníkových plynů. Zahrnují Společnou implementaci (článek 6), Mechanismus čistého rozvoje (článek 12) a Obchod s emisemi (článek 17).
Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) byl přijat v roce 1997 v japonském Kjótu na Třetím zasedání (TS) Konference smluvních stran (COP) UNFCCC. Obsahuje právně vymahatelné závazky vedle těch, které jsou uvedeny v UNFCCC. Státy zahrnuté v Dodatku B protokolu (větina zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a zemí s transformující se ekonomikou) souhlasily se sníením svých emisí antropogenních skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, hydrofluorouhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového) o nejméně 5 % pod úroveň roku 1990 v závazném období let 2008 a 2012. Kjótský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005.
Klima v uím smyslu je obvykle definováno jako průměrné počasí nebo přesněji jako statistický popis v pojmech střední hodnoty a proměnlivosti relevantních veličin přes časové období v rozmezí od měsíců po tisíce nebo milióny let. Klasické období pro průměrování těchto veličin je 30 let podle definice Světové meteorologické organizace (WMO). Relevantní veličiny jsou nejčastěji povrchové proměnné jako teplota, sráky nebo vítr. Klima v irím smyslu je stav klimatického systému zahrnující statistický popis. V různých částech této publikace jsou pouita různá průměrovací období, např. dvacetileté období.
Interakční mechanismus mezi procesy v klimatickém systému se nazve klimatická zpětná vazba, pokud výsledek výchozího procesu způsobí změny v jiném procesu, které znovu ovlivňují výchozí proces. Pozitivní zpětná vazba zesiluje původní proces a negativní ho oslabuje.
Numerické vyjádření klimatického systému zaloené na fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech jeho sloek, jejich interakcí a procesů zpětných vazeb a vysvětlující vechny nebo některé jeho známé vlastnosti. Klimatický systém můe být reprezentován modely různé sloitoosti, to jest, pro libovolnou sloku nebo kombinaci sloek můe být identifikována paleta nebo hierarchie modelů, liících se v takových aspektech jako počet prostorových dimenzí, stupeň, do něho jsou fyzikální, chemické nebo biologické procesy explicitně vyjádřeny, nebo míra, do ní jsou zahrnuty empirické parametrizace. Modely veobecné cirkulace s vazbou atmosféra-oceán (AOGCMs) poskytují zpodobnění klimatického systému, její komplexnost je blízká maximu, které současné metody umoňují. Ve vývoji jsou jetě komplexnějí modely se vzájemně působícím chemismem a biologií (viz kapitolu 8 WGI). Klimatické modely se vyuívají jako výzkumné nástroje ke studiu a simulacím klimatu i pro operativní účely zahrnující měsíční, sezónní a meziroční předpovědi klimatu .
Pravděpodobné a často zjednoduené vyjádření budoucího klimatu zaloené na vnitřně konzistentním souboru klimatologických vztahů, které bylp vytvořeno za jasným účelem vyetření potenciálních důsledků antropogenní změny klimatu a které často slouí jako vstup do dopadových modelů. Projekce klimatu často slouí jako podklad pro konstrukci klimatických scénářů, ale klimatický scénář obvykle vyaduje dodatečnou informaci např. o pozorovaném současném klimatu. Scénář změny klimatu je rozdíl mezi klimatickým scénářem a současným klimatem.
Klimatický systém je vysoce sloitý systém sestávající z pěti hlavních sloek: atmosféry, hydrosféry, kryosféry, povrchu země a biosféry, a vzájemných vztahů mezi nimi. Klimatický systém se vyvíjí v čase vlivem své vlastní vnitřní dynamiky a v důsledku vnějího působení, jako jsou vulkanické erupce, sluneční změny a antropogenní působení zahrnující změny sloení atmosféry a změnu vyuití půdy.
Vyuití odpadního tepla z tepelných elektráren v průmyslu nebo pro vytápění budov nebo městských čtvrtí. Tímto teplem je např. kondenzační teplo z parních turbín nebo horké kouřové plyny unikající z plynových turbín.
Termín korál je obvykle běné pojmenování řádu Scleractinia, jeho vichni zástupci mají tvrdou skořápku a dělí se podle toho, jestli staví korálové útesy či ne, a na teplo- a studenovodní korály. Viz Blednutí korálů; Korálové útesy.
Vápencové struktury podobné skalám stavěné korály podél pobřeí oceánů (lemující útesy) nebo na vrchu mělkých, podmořských lavic nebo svahů (bariérové útesy, atoly), nejnápadnějí v tropických a subtropických oceánech.
Sloka klimatického systému skládající se ze veho sněhu, ledu a zamrzlé půdy (včetně permafrostu) na a pod povrchem země a oceánu. Viz té Ledovec; Ledový příkrov.
Masa ledu ve tvaru kopule, obvykle pokrývající horskou oblast podstatně meního rozsahu ne ledový příkrov.
Jezero vytvořené vodou z tajícího ledovce, umístěné buď na čele ledovce (známé jako proglaciální jezero), na povrchu ledovce (supraglaciální jezero), uvnitř ledovce (englaciální jezero) nebo na ledovcovém podloí (subglaciální jezero).
Hmota pevninského ledu tekoucí z kopce působením gravitace (prostřednictvím vnitřní deformace a/nebo klouzáním po podkladu) a omezená vnitřním napětím a třením vespod a po stranách. Ledovec je udrován hromaděním sněhu ve vysokých nadmořských výkách v kombinaci s táním v nízkých nadmořských výkách nebo odlamováním do moře. Viz Bilance hmoty. (Ve starém českém názvosloví se jako ledovec označovala jakákoliv velká masa ledu, asi z nezvyku na jiné ledové útvary ne alpské. Rozlehlejí útvary zakrývající i vrcholky hor, z nich led odtéká do více stran, v překladech ale označujeme samostatnými pojmy ledová čepice a ledový příkrov (tít) – ty na okrajích obvykle obsahují řadu ledovců. Jako „ledovec“ se lidově označuje i plovoucí blok ledu odlomený z čela ledové masy, která se sune do moře, např. ze skutečného ledovce; takový blok se anglicky nazývá jako iceberg čili ledová hora. Lií se od (ploché, nízké) kry, která vnikla mrznutím moře, viz Mořský led. Chce-li autor českého textu zdůraznit, e má na mysli skutečný ledovec – glacier, můe jej označit jako „horský ledovec“. – poznámky překladatele)
Led válcového tvaru vyvrtaný z ledovce nebo ledového příkrovu.
Masa pevninského ledu dostatečně silná na to, aby zakryla větinu reliéfu podloní skály, take její tvar je určen předevím její dynamikou (vnitřními deformacemim ledu a/nebo klouzáním po podkladu). Pevninský ledový příkrov teče směrem ven z ústřední náhorní ploiny s malým průměrným povrchovým sklonem. Okraje obvykle klesají strměji a větina ledu je odebírána vybíhajícími ledovci nebo rychle tekoucími proudy ledu, v některých případech do moře nebo do ledových elfů plovoucích na moři. V současném světě jsou jen tři velké pevninské ledové příkrovy. Jeden v Grónsku a dva v Antarktidě: Východo- a Západoantarktický ledový tít, dělítkem mezi nimi je Transantarktické pohoří. Během dob ledových bylo ledových příkrovů více. Podobné útvary, ale s rozlohou mení ne 50 000 km2, se nazývají ledové čepice.
Vegetační typ, ve kterém převládají stromy. Po celém světě se pouívá mnoho definicí pojmu les, co odráí značné rozdíly v biogeofyzikálních podmínkách, společenské struktuře a hospodářství. Konkrétní kritéria platí podle Kjótského protokolu. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o vyuití půdy, změnách vyuití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovně ve Zprávě o definicích a metodologických monostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalích typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Systém, v něm lidské organizace mají hlavní funkci. Často, ale ne vdy, je tento pojem synonymem pro společnost nebo společenský systém, např. zemědělský, politický, technologický nebo ekonomický systém; to jsou vechno lidské systémy ve smyslu pouitém ve Čtvrté hodnotící zprávě (AR4).
Tyto náklady se obvykle udávají jako změna hrubého domácího produktu (HDP) nebo jeho růstu, nebo jako pokles bohatství či spotřeby.
Endemické nebo epidemické parazitické onemocnění způsobené organismy rodu Plasmodium (prvoci) a přenáené na lidi komáry rodu Anopheles; projevuje se záchvaty vysoké horečky a systémovými poruchami; celosvětově postihuje okolo 300 miliónů a zabíjí přiblině 2 milióny lidí ročně.
Přístroj umístěný na pobřeí (a v některých místech na moři), který nepřetritě měří výku hladiny moře vzhledem k přilehlé pevnině. Časové průměrování takto zaznamenané výky hladiny dává pozorované dlouhodobé změny relativní výky hladiny. Viz Změna výky / vzestup hladiny moře.
Podle popisu v článku 12 Kjótského protokolu chce CDM dosáhnout dvou cílů: (1) pomáhat státům mimo Dodatek I v dosaení udritelného rozvoje a v přispívání konečnému cíli dohody; a (2) pomáhat státům jmenovaným v Dodatku I v dosaení plnění jejich kvantifikovaných emisních omezení a redukčních závazků. Potvrzené jednotky sníení emisí (CERU) z projektů CDM podniknuté ve státech mimo Dodatek I, které omezí nebo sníí emise skleníkových plynů, pokud jsou uznány operačními orgány určenými Konferencí smluvních stran / Setkáním smluvních stran, mohou připadnout investoru (vládě nebo průmyslu) ze státu Dodatku B. Podíl na výnosu z uznaných aktivit projektu je pouit na pokrytí administrativních nákladů a na pomoc těm rozvojovým zemím, které jsou zvlátě ohroeny nepříznivými vlivy změny klimatu, nést náklady adaptace.
Metan je jedním ze esti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu; je hlavní slokou zemního plynu a doprovází vechna uhlovodíková paliva, chov dobytka a zemědělství. Metan uhelných slojí je plyn vyskytující se v loiscích uhlí.
Konzistentní míra vlastností předmětu nebo činnosti, které se jinak těko číselně vyjadřují.
Rys, kterým se jeden jev nebo stránka lií od jiných; něco jedinečného, odliného, příznačného, vzácného nebo neobvyklého.
Viz Klimatický model; Modely „zdola nahoru“ (bottom-up); Modely „shora dolů“ (top-down).
Top-down model uplatňuje makroekonomickou teorii, ekonometrické a optimalizační techniky ke shrnování ekonomických veličin. S vyuitím historických údajů o spotřebě, cenách, příjmech a nákladech tyto modely stanovují konečnou poptávku po zboí a slubách a dodávkách z hlavních odvětví, jako jsou energetika, doprava, zemědělství a průmysl. Některé top-down modely začleňují technologické údaje, čím zmenují rozdíl od modelů „zdola nahoru“.
Bottom-up modely reprezentují skutečnost souhrnem vlastností typických činností a procesů se zřetelem na technologické, technické a cenové detaily. Viz té Modely „shora dolů“ (top-down).
Monzun je sezónní obrat jak směru větru, tak doprovodných sráek v tropech a subtropech, způsobený rozdílným zahříváním povrchu země kontinentálního měřítka a přilehlého oceánu. K monzunovým deům dochází hlavně v létě nad pevninou.
Jakákoli forma ledu pozorovaná v moři, která vznikla zmrznutím mořské vody. Mořský led můou tvořit nesouvislé kusy (ledové kry) pohybující se po hladině oceánu silou větru a mořských proudů, shluk takových (i navrených) ker (pole ledových ker), nebo nehybná ledová vrstva spojená s pobřeím (led drící se pevniny). Mořský led mladí ne jeden rok se nazývá letoní led. Víceletý led je ten, který přeil aspoň jednu sezónu letního tání.
Nelinearita klimatického systému můe vést k náhlé změně klimatu, někdy nazývané prudká změna klimatu, náhlá událost nebo dokonce překvapení. Termín náhlá často odkazuje k časovým měřítkům rychlejím ne je typické časové měřítko toho radiačního působení, které změnu vyvolá. Nicméně ne vechny náhlé změny klimatu musí být působeny vnějími silami. Mezi uvaované moné náhlé události patří dramatické přetvoření termohalinní cirkulace, prudký úbytek ledu, masivní tání permafrostu nebo zvýené půdní dýchání vedoucí k rychlým změnám v uhlíkovém cyklu. Dalí mohou být opravdu nečekané, vyplývající ze silného, prudce se měnícího působení v nelineárním systému.
Spotřeba zdrojů, jakými jsou pracovní doba, kapitál, materiály, paliva a dalí, v důsledku nějaké činnosti. V ekonomice jsou vechny prostředky ohodnoceny jejich hodnotou ulé příleitosti, co je hodnota nejcennějího alternativního pouití zdrojů. Náklady jsou definovány mnoha způsoby a za mnoha předpokladů ovlivňujících jejich výi. Druhy nákladů zahrnují: administrativní náklady, náklady kod (na ekosystémech, lidech a ekonomikách plynoucí z negativních vlivů změny klimatu), a implementační náklady na změnu stávajících pravidel a regulací, úsilí věnované budování kapacit, informace, výchovu, vzdělání atd. Soukromé náklady jsou neseny jednotlivými lidmi, společnostmi a dalími soukromými subjekty, které konají akci, zatímco společenské náklady obsahují také externí výdaje na ivotní prostředí a společnost jako celek. Opakem nákladů jsou přínosy (také někdy nazývané negativní náklady). Náklady minus přínosy jsou čisté náklady.
Náklady na plánování, přípravu, umonění a zavádění adaptačních opatření, včetně převáděcích nákladů.
Vyjádření míry toho, nakolik je hodnota (např. budoucí stav klimatického systému) neznámá. Nejistota můe plynout z nedostatku znalostí nebo rozdílných názorů na to, co je známé nebo vůbec poznatelné. Můe mít mnoho zdrojů, od měřitelných chyb dat po nejednoznačně definované představy či terminologii, nebo nepřesné projekce lidského chování. Nejistota tedy můe být reprezentována kvantitativně, například rozsahem hodnot spočtených různými modely, nebo kvalitativním soudem, například odráejícím hodnocení týmu odborníků (viz Moss and Schneider, 2000; Manning et al., 2004). Viz té Pravděpodobnost; Spolehlivost.
Míra výskytu nemocí nebo jiných zdravotních potíí v rámci populace, přihlíející k mírám nemocnosti v závislosti na věku. Ukazatele nemocnosti zahrnují nové případy / celkový výskyt chronických nemocí, mnoství hospitalizací, návtěv zařízení primární péče, dnů pracovní neschopnosti (tzn. dnů nepřítomnosti v práci) a přetrvávání příznaků.
Dopady, které ovlivní ekosystémy nebo lidský blahobyt, ale které nejdou jednodue finančně vyjádřit, např. zvýené riziko předčasného úmrtí nebo zvýený počet lidí ohroených hladem. Viz té Trní dopady.
Nezisková skupina nebo sdruení organizovaná mimo institucionalizované politické struktury za účelem uskutečnění konkrétních společenských a/nebo environmentálních cílů nebo sluby konkrétnímu okruhu lidí. Zdroj: http://www.edu.gov.nf.ca/curriculum/teched/resources/glos-biodiversity.html
Vytlačení sladké povrchové nebo spodní vody postupem slané vody vlivem její vyí hustoty. Obvykle se to děje v pobřeních oblastech nebo v ústích řek následkem zmenení vlivu pevniny (např. buď sníeným odtokem a s ním spojeným doplňováním spodní vody, nebo nadměrným odběrem vody ze zvodní) nebo zvýení vlivu moře (např. relativním vzestupem výky hladiny moře).
Trní přístup k dosaení environmentálních cílů. Umoňuje těm, kteří sníí své emise skleníkových plynů pod přidělenou hodnotu, aby vyuili tuto nadměrnou redukci ke kompenzaci emisí z jiného zdroje v dané zemi nebo mimo ni. Obecně se jedná o obchodování na vnitropodnikové, vnitrostátní a mezinárodní úrovni. Druhá hodnotící zpráva (SAR) IPCC přijala konvenci o pouívání povolenek pro tuzemské obchodování a kvót pro mezinárodní. Obchod s emisemi podle článku 17 Kjótského protokolu je systém obchodovatelných kvót zaloený na přidělených mnostvích vypočtených ze závazků sniování a omezení emisí uvedených v Dodatku B protokolu.
Obchod s povolenkami je nástroj ekonomické politiky, podle něj lze s právem na vypoutění emisí – v tomto případě s mnostvím emisí skleníkových plynů – obchodovat buď na volném nebo kontrolovaném trhu s povolenkami. Emisní povolenka je nepřevoditelné nebo obchodovatelné oprávnění přidělené vládou právnímu subjektu (společnosti nebo jinému emitoru) vypoutět určené mnoství látky.
Přeměna lesa na bezlesé území. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o vyuití půdy, změnách vyuití krajiny a lesnictví (IPCC, 2000). Rovně ve Zprávě o definicích a metodologických monostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalích typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Schopnost společenského nebo ekologického systému tlumit nepokoje nebo poruchy při udrení stejné základní struktury a způsobu fungování, funkce samoorganizace a schopnosti přizpůsobení se stresu a změně.
Část sráek, která se nevypaří z půdy ani z vegetace, ale teče po povrchu země a vrací se do vodních útvarů. Viz Hydrologický cyklus.
Pokles pH mořské vody následkem absorpce antropogenního oxidu uhličitého.
Opatření jsou technologie, procesy a postupy, které sniují emise nebo vlivy skleníkových plynů pod předpokládané budoucí úrovně. Příklady opatření jsou technologie obnovitelné energie, metody minimalizace odpadů, dojídění prostředky hromadné dopravy atd. Viz té Politiky.
Jeden ze esti druhů skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Hlavním antropogenním zdrojem oxidu dusného je zemědělství (zacházení s půdou a statkovými hnojivy), ale důleité příspěvky pocházejí té z čitění odpadních vod, ze spalování fosilních paliv a z chemického průmyslu. Oxid dusný je také produkován přirozeně irokou paletou biologických zdrojů v půdě a ve vodě, konkrétně činností mikrobů ve vlhkých tropických lesích.
Přirozeně se vyskytující plyn, také vedlejí produkt spalování fosilních paliv z loisek fosilního uhlíku, jakými jsou ropa, zemní plyn a uhlí, pálení biomasy, změn ve vyuití půdy a některých průmyslových procesů. Je to nejdůleitějí antropogenní skleníkový plyn, který ovlivňuje radiační bilanci Země. Bere se za referenční plyn, vůči němu jsou posuzovány ostatní skleníkové plyny, a proto má potenciál globálního oteplování roven 1.
Ozón, tříatomová forma kyslíku, je plynná sloka atmosféry. V troposféře se ozón tvoří jak přirozeně, tak fotochemickými reakcemi zahrnujícími plyny, které jsou výsledkem lidských aktivit (smog). Troposférický ozón se chová jako skleníkový plyn. Ve stratosféře se ozón tvoří interakcí slunečního ultrafialového záření s molekulárním kyslíkem (O2). Stratosférický ozón hraje rozhodující úlohu ve stratosférické radiační bilanci. Jeho koncentrace je nejvyí v ozónové vrstvě.
Klima během období před rozvojem měřících přístrojů, které zahrnuje historickou a geologickou dobu, pro ní jsou k dispozici pouze nepřímé (proxy) klimatické záznamy.
Palivový článek přímo a souvisle vyrábí elektřinu z kontrolované elektrochemické reakce vodíku nebo jiného paliva s kyslíkem. S vodíkem jakoto palivem emituje jen vodu a teplo (nikoli oxid uhličitý) a toto teplo můe být vyuito. Viz Kogenerace tepla a elektřiny.
Kupní síla měny je vyjádřena uitím spotřebního koe zboí a slueb, které lze koupit za dané mnoství peněz v domovské zemi. Mezinárodní srovnání např. hrubých domácích produktů (GDP) států můe být zaloeno spíe na kupní síle měn ne na současných směnných kursech. Odhady vyuívající PPP mají tendenci sniovat HDP na obyvatele v průmyslových zemích a zvyovat HDP na obyvatele v rozvojových zemích.
Pro danou mnoinu dat (např. změřených teplot vzduchu) je zvolený percentil nejmení hodnota (v takovém příkladě teplota), kterou nepřesahuje zvolený procentní podíl (od 1 do 100) z prvků oné mnoiny (tedy jednotlivých měření teplot). Percentil je často pouíván k odhadu extrémů daného rozdělení. Například 90. (10.) percentil můe být zvolen jako práh pro horní (dolní) extrém. Řekneme-li, e 10. percentil (např. letních měření teplot v 7 h ráno) byl 12,8 °C, znamená to e právě 10 % měření poskytlo hodnotu nií nebo rovnou 12,8 °C. (Více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantil.)
Země (půda nebo hornina a obsaený led a organický materiál), která zůstává pod teplotou 0 °C alespoň dva po sobě jdoucí roky (Van Everdingen, 1998). Viz té Zamrzlá půda.
pH je bezrozměrná míra kyselosti vody (nebo jakéhokoli roztoku). Čistá voda má pH=7. Kyselé roztoky mají pH mení ne 7 a zásadité roztoky mají pH větí ne 7. pH je mírou na logaritmické kále. Tedy pokles pH o 1 jednotku odpovídá desetinásobnému nárůstu kyselosti.
Mikroorganismy ijící v horních vrstvách vodních systémů. Rozliujeme mezi fytoplanktonem, který závisí na fotosyntéze jako svém zdroji energie, a zooplanktonem, který se iví fytoplanktonem.
Plnění znamená, jestli a do jaké míry státy dodrují ustanovení smlouvy. Závisí na uskutečňování stanovených politik a na tom, zda jsou ony politiky následovány patřičnými opatřeními. Plnění je mírou toho, nakolik se činitelé, na ně je dohoda zacílena, tj. samospráva, společnosti, organizace a jednotlivci, řídí zaváděnými povinnostmi. Viz té Implementace.
Elektromagnetické záření můe interagovat s hmotou např. ve formě atomů a molekul plynu (např. plyny v atmosféře) nebo ve formě pevných a kapalných částic (např. aerosolů) mnoha způsoby. Hmota jako taková emituje záření v souladu se svým sloením a teplotou. Záření můe být pohlceno látkou, přičem pohlcená energie můe být přeměněna nebo znovu emitována. A konečně, záření také můe být odkloněno ze svého původního směru (rozptýleno) jako výsledek interakce s látkou.
V jazyce Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jsou politiky prováděny a/nebo zadávány vládou — často ve spojení s obchodní sférou a průmyslem vlastního státu, nebo s ostatními zeměmi — k urychlení zmírňujících a adaptačních opatření. Příklady politik jsou uhlíkové nebo jiné energetické daně, normy pro spotřebu paliva v automobilech atd. Společné a koordinované nebo sladěné politiky jsou takové, které smluvní strany zavádí jednotně. Viz té Opatření (a http://cs.wikipedia.org/wiki/Politika).
Strategie a programy pro ovlivnění poptávky po zboí a/nebo slubách. V odvětví energetiky je cílem DSM sníení poptávky po elektřině a zdrojích energie. DSM pomáhá sniovat emise skleníkových plynů.
Vzájemně sladěný soubor různých opatření a/nebo technologií, které veřejní činitelé můou pouít k dosaení poadovaného cíle politiky. S roziřováním palety opatření a technologií se lze zabývat různorodějími jevy a nejistotami.
Viz Doba meziledová
Náhlý posun nebo skok v průměrných hodnotách signalizující změnu reimu klimatu (viz Vzorce proměnlivosti klimatu). Pojem je nejčastěji pouíván v souvislosti s posunem klimatu v letech 1976/1977, který se nejspíe shodoval se změnou chování El Niňa-Jiní oscilace.
Referenční a zmírňující scénáře emisí publikované po dokončení Zvlátní zprávy IPCC o scénářích emisí (SRES) (Nakićenović and Swart, 2000), tj. po roce 2000.
Ukazatel zaloený na radiačních vlastnostech skleníkových plynů dobře rozmíených v ovzduí, udávající radiační působení jednotkové hmotnosti daného skleníkového plynu (dobře rozmíeného v dnení atmosféře) za celé zvolené časové období, relativně vzhledem k oxidu uhličitému. GWP představuje kombinovaný efekt rozdílných dob, po které tyto plyny zůstávají v atmosféře, a jejich relativní účinnosti v pohlcování odcházejícího tepelného infračerveného záření. Kjótský protokol je zaloen na GWP z jednorázových emisí za následujících sto let.
V souvislosti se zmírňováním změny klimatu je potenciál zmírňování takové zmírnění, které můe být – ale jetě není – uskutečněno v průběhu času.
Trní potenciál je potenciál zmírňování zaloený na soukromých nákladech a soukromých diskontních sazbách, u něho lze očekávat, e nastane za předpovídaných trních podmínek při zahrnutí politik a opatření platných v dané době, s tím, e jejich skutečné přijetí je omezeno bariérami. Soukromé náklady a diskontní sazby odráejí hledisko soukromých spotřebitelů a společností.
Ekonomický potenciál je potenciál zmírňování, který bere v úvahu společenské náklady a přínosy a společenské diskontní sazby, za předpokladu, e trní účinnost je zlepována politikami a opatřeními a e překáky se odstraňují. Společenské náklady a diskontní sazby odráejí hledisko společnosti. Společenské diskontní sazby jsou nií ne ty, je pouívají soukromí investoři. Studií trního potenciálu se můe vyuít k informování veřejných činitelů o potenciálu zmírňování s existujícími politikami a překákami, zatímco studie ekonomického potenciálu ukazují, čeho lze dosáhnout, pokud by dalí vhodné a nové politiky byly uvedeny do praxe, aby odstranily překáky a zohlednily společenské náklady a přínosy. Ekonomický potenciál je tedy obecně větí ne trní potenciál.
Technický potenciál je velikost moného sníení emisí skleníkových plynů nebo vylepení energetické účinnosti zavedením technologie nebo praxe, která ji byla předvedena. Neuvádí jasný vztah k nákladům, ale zavedením „praktických omezení“ můe vzít v úvahu implicitní ekonomické ohledy.
Situace, kdy lidé mají zajitěný přístup k dostatečnému mnoství bezpečné a výivné potravy pro normální růst, vývoj a aktivní a zdravý ivot. Potravinová nejistota můe být způsobena nedostupností potravin, nedostatečnou kupní silou, nevhodnou distribucí nebo nevhodným pouitím jídla v domácnostech.
Oblast, z ní získává vodu potok, řeka nebo jezero.
Viz Globální povrchová teplota.
Pokud lze pravděpodobnost výskytu, výstupu nebo výsledku vyjádřit kvantitativně, pak se to ve zprávách IPCC činí pouitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:
Potenciální budoucí vývoj veličiny nebo souboru veličin, často spočtený pomocí modelu. Projekce odliujeme od předpovědí, abychom zdůraznili, e do projekcí vstupují předpoklady týkající se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit, a jsou proto vystaveny významné nejistotě. Viz té Projekce klimatu; Předpověď klimatu.
Projekce odezvy klimatického systému na scénáře emisí nebo koncentrací skleníkových plynů a aerosolů, nebo scénáře radiačního působení, často zaloené na simulování klimatickými modely. Projekce klimatu jsou odliné od předpovědí klimatu zdůrazněním toho, e projekce klimatu závisejí na pouitém scénáři emisí / koncentrací / radiačního působení; jsou tak zaloeny na předpokladech týkajících se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit; podléhají proto významné nejistotě.
Proměnlivost klimatu označuje kolísání průměrného stavu a dalích statistik (jako standardní odchylky, výskytu extrémů atd.) klimatu na vech prostorových a časových měřítkách delích ne jednotlivé povětrnostní události. Proměnlivost můe být dána přirozenými vnitřními procesy v klimatickém systému (vnitřní proměnlivost), nebo změnami v přirozeném nebo antropogenním vnějím působení (vnějí proměnlivost). Viz té Změna klimatu.
Jakýkoli proces, činnost nebo mechanismus, který odstraňuje skleníkový plyn, aerosol nebo prekurzor skleníkového plynu nebo aerosolu z atmosféry.
Klima se můe měnit ve velkém rozsahu prostorových a časových měřítek. Prostorová měřítka můou sahat od místních (méně ne 100 tisíc km2) přes regionální (100 tisíc a 10 miliónů km2) po kontinentální (10 a 100 miliónů km2). Časová měřítka se mění v rozsahu od sezónních po geologická (a do stovek miliónů let).
Období rychlého průmyslového růstu s dalekosáhlými sociálními a ekonomickými důsledky, začínající v Británii během druhé poloviny osmnáctého století a roziřující se po Evropě a později do dalích zemí včetně Spojených států. Důleitým impulzem tohoto rozvoje se stal vynález parního stroje. S průmyslovou revolucí započal silný nárůst vyuití fosilních paliv a tím i emisí zejména „fosilního“ oxidu uhličitého. V této Zprávě odkazují pojmy předindustriální a industriální zjednodueně k obdobím před rokem 1750 a po něm.
Voda tekoucí řečitěm, vyjadřovaná například v m3/s.
Viz Průmyslová revoluce.
Viz Předpověď klimatu; Projekce klimatu; Projekce.
Předpověď nebo prognóza klimatu je výsledek pokusu vypracovat odhad skutečného vývoje klimatu do budoucnosti, například v sezónních, meziročních nebo dlouhodobých časových měřítcích. Protoe budoucí vývoj klimatického systému můe být silně citlivý na počáteční podmínky, jsou takové předpovědi obvykle pravděpodobnostní povahy. Viz té Projekce klimatu, Klimatický scénář.
Organismus, jako třeba hmyz, který přenáí patogen z jednoho hostitele na jiného.
Výměna vědomostí, zařízení a jejich programového vybavení, peněz a zboí mezi aktéry, která vede k rozíření technologie pro adaptaci nebo zmírňování. Tento pojem zahrnuje jak íření technologií, tak technologickou spolupráci uvnitř země i mezi státy.
Část redukcí emisí ve státech Dodatku B, která můe být vyrovnána nárůstem emisí nad jejich referenční hodnotu v zemích bez omezení. Můe se to dít skrze (1) přemístění energeticky náročné výroby do oblastí bez omezení; (2) nárůstem spotřeby fosilních paliv v těchto oblastech vinou poklesu mezinárodních cen ropy a zemního plynu způsobeného poklesem poptávky po těchto energiích; a (3) změnami v příjmech (a tudí v poadavcích na energii) díky lepím obchodním podmínkám.
Okolnosti, ve kterých lze zmenit odstup mezi trním potenciálem jakékoli technologie nebo postupu a ekonomickým nebo technickým potenciálem.
Viz Detekce a přisouzení.
Viz Vnějí působení
Neexistuje mezinárodně uznaná definice původních národů. Běná charakteristika často uívaná v mezinárodním právu a agenturami Organizace spojených národů k odliení původních národů zahrnuje: pobyt uvnitř geograficky jasné tradiční lokality nebo spojení s ní, po předcích zděděná území a přírodní zdroje; udrování kulturní a sociální identity, společenské, ekonomické, kulturní a politické instituce oddělené od dominantních společností a kultur hlavního proudu; původ ve skupinách populace přítomných v dané oblasti zpravidla před vznikem moderních států nebo teritorií a vytyčením současných hranic; a sebeoznačení se za součást určité původní kulturní skupiny a touha uchovat tuto kulturní identitu.
Radiační působení je změna bilance zářivých toků, rozdílu dopadajícího a odcházejícího záření (vyjádřená ve wattech na metr čtvereční, W/m2) v tropopauze následkem změny vnějího činitele působícího změnu klimatu, například změny koncentrace oxidu uhličitého nebo slunečního výkonu. Radiační působení se počítá s hodnotami vech parametrů troposféry zafixovanými na jejich klidových úrovních poté, co se nechají teploty ve stratosféře, pokud byly vychýleny, znovu nalézt radiačně-dynamickou rovnováhu. Radiační působení se nazve okamité, pokud neuvaujeme ádné změny teplot ve stratosféře. Pro účely této zprávy je radiační působení dále definováno jako změna vztaená k roku 1750, a pokud není řečeno jinak, odkazuje na globální a průměrnou roční hodnotu. („Ovlivnění“ by mohlo být výstinějí ne „působení“, nicméně české názvosloví se ji ustálilo; poznámka překladatele.)
Úmluva byla přijata 9. května 1992 v New Yorku a podepsána na Summitu o Zemi (ES) v Riu de Janeiru v roce 1992 více ne 150 státy a Evropským společenstvím (EC). Jejím základním cílem je „stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zamezila nebezpečnému antropogennímu zásahu do klimatického systému.“ Obsahuje závazky pro vechny smluvní strany. Podle Úmluvy budou smluvní strany zahrnuté v Dodatku I (vechny členské země OECD k roku 1990 a státy s transformující se ekonomikou) usilovat do roku 2000 o návrat k takové úrovni emisí skleníkových plynů nekontrolovaných Montrealským protokolem, která odpovídá roku 1990. Úmluva vstoupila v platnost v březnu 1994. Viz Kjótský protokol.
Vztaná hodnota pro měřitelné veličiny, od které můe být počítán alternativní výsledek, např. bezzásahový scénář pouitý jako základ pro analýzu scénářů se zásahy.
Region je území charakterizované určitými geografickými a klimatologickými rysy. Na klima regionu působí jak vlivy regionálního a místního měřítka jako topografie, způsoby vyuití půdy, jezera atd., tak vzdálené vlivy z jiných regionů.
Emise metanu, např. z ropných nebo plynových vrtů, uhelných loisek, raelini, plynovodních potrubí, skládek odpadů nebo anaerobních vyhnívacích nádrí, můou být zachyceny a pouity jako palivo nebo za nějakým jiným ekonomickým účelem (např. chemická surovina).
Soubor časově vázaných a měřitelných cílů pro potírání bídy, hladu, nemocí, negramotnosti, diskriminace en a degradace ivotního prostředí, dohodnutých na Summitu tisíciletí OSN v roce 2000.
Přijatelný a často zjednoduený popis toho, jak se můe vyvíjet budoucnost, zaloená na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o řídících silách a klíčových vztazích. Scénáře mohou být odvozeny z projekcí, ale často jsou doplněny dodatečnými informacemi z dalích zdrojů a někdy kombinované s popisem průběhu. Viz té Scénáře SRES; Klimatický scénář; Scénáře emisí.
Pouitelné vyjádření budoucího vývoje emisí částic, které mají schopnost být radiačně aktivní (např. skleníkové plyny, aerosoly), zaloené na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o hnacích silách (jako jsou demografický a socioekonomický rozvoj, technologické změny) a jejich hlavních vzájemných vztazích. Scénáře koncentrací, odvozené ze scénářů emisí, jsou pouívány jako vstup do klimatických modelů k výpočtu projekcí klimatu. V IPCC (1992) byl představen soubor scénářů emisí, které byly pouity jako základ projekcí klimatu v IPCC (1996). Tyto scénáře emisí jsou označovány jako scénáře IS92. Ve Zvlátní zprávě IPCC ke scénářům emisí (Nakićenović and Swart, 2000) byly publikovány nové scénáře emisí, takzvané scénáře SRES. Pro význam některých pojmů vztahujících se k těmto scénářům viz Scénáře SRES.
Scénáře SRES jsou scénáře emisí vyvinuté dvojicí Nakićenović et Swart (2000) a pouité, mimo jiné, jako základ pro některé z projekcí klimatu uívaných ve Čtvrté hodnotící zprávě (AR4). Následující pojmy jsou důleité pro lepí pochopení struktury a vyuití sady scénářů SRES:
Rodina scénářů: Scénáře, které mají podobný průběh demografický, společenský, ekonomický a změny techniky. Sadu scénářů SRES tvoří čtyři rodiny scénářů: A1, A2, B1 a B2.
Ilustrační scénář: Scénář, který je ilustrační pro kadou ze esti skupin scénářů uvaovaných ve Shrnutí pro veřejné činitele (SPM) od Nakićenović et al. (2000). Jedná se o čtyři přepracované „scénáře zástupce“ pro skupiny scénářů A1B, A2, B1, B2 a dva doplňující scénáře skupin A1FI a A1T. Vechny skupiny scénářů jsou stejně věrohodné.
Scénář zástupce: Scénář, který byl původně zveřejněn v podobě konceptu na webové stránce SRES jako zástupce dané rodiny scénářů. Výběr zástupců byl zaloen na tom, které z původně stanovených hodnot nejlépe odráely průběh a rysy typického modelu. Zástupci nejsou více pravděpodobní ne jiné scénáře, ale jsou povaovány týmem autorů SRES jako ilustrační ke konkrétnímu průběhu. V přepracované podobě jsou zahrnuty v práci Nakićenović and Swart (2000). Tyto scénáře podstoupily nejdůkladnějí zkoumání celým týmem autorů a během otevřeného procesu SRES. Byly také vybrány scénáře pro ilustraci zbylých dvou skupin scénářů.
Popis průběhu: podrobný popis scénáře (nebo rodiny scénářů), zdůrazňující hlavní vlastnosti scénáře, vztahy mezi klíčovými řídícími silami a dynamiku jejich vývoje.
V souvislosti se zmírňováním změny klimatu se setrvačnost vztahuje k obtínosti změn vyplývají z dosavadních podmínek ve společnosti, jako jsou fyzický kapitál vytvořený lidmi, přírodní kapitál a společenský nefyzický kapitál, zahrnující instituce, předpisy a normy. Existující struktury se ve společnostech ukotvují, a tím je změna ztíena. V souvislosti s klimatickým systémem se setrvačnost vztahuje k prodlevě ve změně klimatu poté, co bylo uplatněno vnějí působení, a k pokračování změny klimatu jetě po tom, co bylo vnějí působení ustáleno.
Viz Zamrzlá půda
Souhrn způsobilostí, zdrojů a institucí státu nebo regionu pro zavádění účinných adaptačních opatření.
Je to způsobilost státu sníit antropogenní emise skleníkových plynů nebo zvětit přírodní propady; jde o dovednosti, způsobilosti, zdatnosti a odbornosti, kterých země dosáhla, a závisí na technologii, institucích, bohatství, spravedlivosti, infrastruktuře a vědomostech. ivnou půdou pro schopnost zmírňování je cesta udritelného rozvoje, kterou daný stát zvolil.
Skleníkové plyny účinně pohlcují tepelné infračervené záření emitované povrchem Země, samotnou atmosférou vlivem těch samých plynů a oblačností. Záření atmosféry je emitováno vemi směry, tedy i dolů k povrchu Země. Skleníkové plyny tak zadrují teplo uvnitř systému povrch-troposféra. Toto se nazývá skleníkový jev. Tepelné infračervené záření v troposféře silně souvisí s teplotou atmosféry ve výce, v ní je emitováno. V troposféře obecně teplota klesá s výkou. Úhrn infračerveného záření emitovaného do vesmíru býval takový, jako by pocházelo z výky s průměrnou teplotou −19 °C, co bylo v rovnováze s přicházejícím slunečním zářením, zatímco povrch Země byl udrován na mnohem vyí průměrné teplotě +14 °C. Nárůst koncentrací skleníkových plynů vede ke zvýené neprůsvitnosti atmosféry v infračervené oblasti spektra, a tudí k tomu, e do vesmíru odchází záření a z větí výky s nií teplotou. Tak vzniká radiační působení, které vede k posílení skleníkového efektu, takzvanému zesílenému skleníkovému jevu. (Mění se i záření z ovzduí na zem, které nyní pochází z niích, a tedy teplejích vrstev ovzduí – pozn. překl.)
Skleníkové plyny jsou takové přírodní nebo antropogenní plynné sloky atmosféry, které pohlcují a emitují záření určitých vlnových délek v oblasti spektra tepelného infračerveného záření emitovaného povrchem Země, samotnou atmosférou a oblačností. Tato vlastnost způsobuje skleníkový efekt. Prvořadými skleníkovými plyny v atmosféře Země jsou vodní pára (H2O), oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4) a ozón (O3). Kromě toho je v atmosféře řada skleníkových plynů vytvořených výhradně člověkem, jako jsou halogenované uhlovodíky a dalí sloučeniny obsahující chlór a bróm, kterými se zabýval Montrealský protokol. Vedle CO2, N2O a CH4 se Kjótský protokol týká dalích skleníkových plynů – fluoridu sírového (SF6), hydrofluorouhlovodíků (HFCs) a zcela fluorovaných uhlovodíků (PFCs).
Slunce vykazuje období zvýené aktivity projevující se v počtu slunečních skvrn, ale také v zářivém výkonu, magnetické aktivitě a emisemi vysokoenergetických částic. Tyto výkyvy se dějí na časových měřítkách od miliónů let po minuty.
Elektromagnetické záření emitované Sluncem. Označuje se také jako krátkovlnné záření. Sluneční záření má charakteristický rozsah vlnových délek (spektrum) určený teplotou Slunce; sluneční spektrum má maximum ve viditelné oblasti. Viz té Tepelné infračervené záření, Celková sluneční ozářenost.
Sezónní nahromadění pomalu tajícího sněhu.
Vekeré dopady sjednocené přes odvětví a/nebo regiony. Shrnutí dopadů vyaduje znalost (nebo předpoklady o) relativní důleitosti jednotlivých dopadů v daných odvětvích a regionech. Posouzení souhrnných dopadů zahrnuje například celkový počet zasaených lidí nebo celkové ekonomické náklady.
Úroveň důvěry ve správnost závěru je v této zprávě vyjádřena pouitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:
Mnoství odebírané vody nenávratně ztracené během jejího pouití (odpařováním a při výrobě zboí). Spotřeba vody je rovna rozdílu odběru vody a zpětného odtoku.
Udrování konstantních atmosférických koncentrací jednoho nebo více skleníkových plynů (např. oxidu uhličitého) nebo ekvivalentu CO2 skupiny skleníkových plynů. Analýzy nebo scénáře stabilizace se týkají stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.
Soubor směrnic nebo zákonů nařizující nebo definující provedení (např. kvalitu, rozměry, parametry, metody testování a pravidla pouívání). Standardy výrobku, technologie nebo funkčních vlastností stanovují minimální poadavky na dotčené výrobky nebo technologie. Normy vedou ke sníení emisí skleníkových plynů spojených s výrobou nebo pouíváním výrobků a/nebo vyuíváním technologií.
Skupina států obsaených v Dodatku I (po úpravě z roku 1998) k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), zahrnující vechny země OECD k roku 1990 a země s transformující se ekonomikou. V článcích 4.2 (a) a 4.2 (b) Úmluvy se státy Dodatku I výslovně zavázaly k záměru do roku 2000 vrátit jednotlivě nebo společně své emise skleníkových plynů na úroveň roku 1990. Ostatní země jsou standardně označeny jako státy mimo Dodatek I. Seznam států Dodatku I viz http://unfccc.int; seznam zemí OECD viz http://www.oecd.org.
Skupina států obsaených v Dodatku II k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), zahrnující vechny země OECD k roku 1990. Podle článku 4.2 (g) Úmluvy tyto státy poskytnou finanční prostředky na pomoc rozvojovým zemím dostát svým závazkům, jako je příprava národních zpráv. Očekává se dále, e státy Dodatku II podpoří postoupení environmentálně etrných technologií rozvojovým zemím. Seznam států Dodatku II viz http://unfccc.int; seznam zemí OECD viz http://www.oecd.org.
Státy obsaené v Dodatku B Kjótského protokolu, které souhlasily s cílem sníení svých emisí skleníkových plynů, zahrnující vechny státy Dodatku I (po úpravě z roku 1998) s výjimkou Turecka a Běloruska. Seznam států Dodatku I viz http://unfccc.int.
Značně stabilně zvrstvená oblast atmosféry nad troposférou sahající od asi 10 km (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných ířkách do 16 km v tropech) a do cca 50 km výky.
Například změna v relativním podílu na hrubém domácím produktu (GDP) vytvořeném průmyslovým či zemědělským odvětvím nebo odvětvím slueb v daném hospodářství; nebo obecněji, systémové transformace, při nich některé sloky jsou nebo by mohly být nahrazeny jinými.
Střední výka hladiny moře je běně definována jako průměrná relativní výka hladiny moře za určité období, měsíc nebo rok, dostatečně dlouhé na zprůměrování přechodných jevů, jako vln a slapů. Relativní výka hladiny moře je výka hladina moře stanovená mareografem vzhledem k zemi, nad kterou se rozkládá. Viz Změna výky / vzestup hladiny moře.
Oblast pevniny s nízkými srákami, kde nízkými se obecně rozumí méně ne 250 mm sráek ročně.
V běném vyjádření je sucho „dlouhotrvající absence nebo výrazný nedostatek sráek“, „deficit sráek vedoucí k nedostatku vody pro některé činnosti nebo skupiny lidí“ nebo „období neobvykle suchého počasí s nedostatkem sráek trvající dost dlouho na to, aby způsobilo vánou hydrologickou nerovnováhu“ (Heim, 2002). Sucho bylo definováno mnoha způsoby. Zemědělské sucho se vztahuje k vlhkostnímu deficitu ve svrchním přiblině 1 metru půdy (kořenové oblasti), který ovlivní úrodu, meteorologické sucho je předevím dlouhodobý deficit sráek a hydrologické sucho se vyznačuje podnormálními průtoky a nízkou hladinou jezer a spodní vody. Velesucho je prodluované a pronikavé sucho, trvající mnohem déle ne běné, obvykle desetiletí i více.
Očekává se, e změna klimatu, zvlátě pak mírná změna klimatu, bude mít pozitivní a negativní vlivy na trně fungující odvětví, avak se značnými rozdíly napříč různými odvětvími a regiony závisejícími jak na rychlosti, tak na velikosti změny klimatu. Součet záporných i kladných trních přínosů a nákladů přes vechna odvětví a vechny regiony za dané období se nazývá suma trních přínosů. Suma trních přínosů nezahrnuje netrní dopady.
Větinou povaovaná za technologické zdokonalení, kdy lze z daného mnoství zdrojů získat více zboí a slueb nebo lepí kvalitu (výrobní faktory). Ekonomické modely rozliují technologickou změnu vnějího (autonomní) a vnitřního původu a vynucenou. Autonomní (vnějí) technologická změna je vnucená z vnějku modelu, obvykle v podobě časového trendu ovlivňujícího poptávku po energii nebo růst světové produkce. Vnitřní technologická změna je výsledkem ekonomických činností uvnitř modelu, tj. výběr technologií je zahrnut v modelu a ovlivňuje poptávku po energii a /nebo ekonomický růst. Vynucená technologická změna znamená vnitřní technologickou změnu, avak přidává dalí změny vyvolané politikami a opatřeními, jako jsou uhlíkové daně motivující vědeckovýzkumné úsilí.
Praktická aplikace znalostí ke splnění jednotlivých úkolů, která vyuívá jak technické prostředky (zařízení, vybavení), tak (sociální) vědomosti („software“, znalosti pro výrobu a pouívání prostředků).
Ve spojitosti s vzestupem hladiny moře označuje nárůst objemu (a pokles hustoty), který je důsledkem oteplování vody. Oteplování oceánu vede ke zvětení jeho objemu, a tudí k vzestupu hladiny moří. Viz Změna výky hladiny moře.
Záření emitované povrchem Země, atmosférou a oblačností. Je té známo jako zemské nebo dlouhovlnné záření a mělo by se rozliovat od toho infračerveného záření, které je součástí slunečního spektra. Infračervené záření obecně má vlnové délky větí, ne jsou vlnové délky červené barvy ve viditelné části spektra. Spektrum tepelného infračerveného záření je v praxi odliné od spektra krátkovlnného neboli slunečního záření v důsledku rozdílu v teplotách mezi Sluncem a systémem Země-atmosféra. (Absolutní teplota Slunce je dvacetkrát vyí ne teploty na Zemi a proto jsou vlnové délky slunečního záření dvacetkrát kratí; v oboru vlnových délek nad pět mikrometrů je podíl slunečního záření oproti zemskému zanedbatelný – pozn. překl.)
Teplota se měří podél vrtů sahajících desítky a stovky metrů pod povrch Země. Průběh teplot v závislosti na hloubce se běně uívá k odvození časových změn povrchové teploty země v měřítku staletí.
Teplota země těsně pod povrchem (často ve svrchních 10 cm).
Zonálně zprůměrovaná meridionální (sever-jih) třírozměrná cirkulace velkého měřítka v oceánech. V Atlantickém oceánu tato cirkulace unáí relativně teplé svrchní vody na sever a relativně chladné hlubinné vody na jih. Golfský proud tvoří část této cirkulace v Atlantiku.
Státy procházející změnou ze sytému plánovaného hospodářství k trní ekonomice.
Hranice mezi troposférou a stratosférou.
Nejspodnějí část atmosféry od povrchu do přiblině 10 km výky ve středních ířkách (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných ířkách do 16 km v tropech), kde se tvoří oblačnost a počasí. V troposféře teplota obecně klesá s výkou.
Koncept trvale udritelného rozvoje byl zaveden ve World Conservation Strategy (IUCN 1980) a má kořeny v pojetí trvale udritelné společnosti a v hospodaření s obnovitelnými zdroji. Byl přijat Světovou komisí pro ivotní prostředí a rozvoj (WCED) v roce 1987 a konferencí v Riu de Janeiru roku 1992 jako proces proměny, v něm vyuívání zdrojů, vedení investic, orientace rozvoje technologií a institucionální změny jsou vechny v souladu a zvětují jak současný, tak budoucí potenciál k uspokojení lidských potřeb a snaení. SD propojuje politický, společenský, ekonomický a environmentální rozměr.
Dopady, které mohou být finančně vyčísleny a přímo ovlivňují hrubý domácí produkt (GDP) – např. změny v ceně zemědělských vstupů a/nebo zboí. Viz té Netrní dopady.
Viz Potenciál zmírňování.
Je to poměr, ve kterém se směňují cizí měny. Větina ekonomik tyto sazby denně zveřejňuje a sazby se pro vechny realizované směny deviz jen málo lií. V některých rozvojových ekonomikách se mohou oficiální kursy a kursy na černém trhu liit značně a je těké MER stanovit.
Kdy se výzkumníci a firmy seznamují s novými technologickými postupy nebo získávají zkuenosti díky rozířené výrobě, mohou přijít na způsoby, jak postupy vylepit a sníit náklady. Poučit se praxí je typem technologické změny zaloené na zkuenostech.
Mnoství emisí oxidu uhličitého na jednotku hrubého domácího produktu.
Termín uívaný k popisu toku uhlíku (v různých formách, např. jako oxid uhličitý) v atmosféře, oceánu, pevninské biosféře a litosféře.
Viz Jímání
Přeměna krajiny z přirozeného stavu nebo přirozeně obhospodařovaného stavu (např. zemědělstvím) na město; proces vyvolaný migrací z venkova do měst, kdy rostoucí podíl populace státu nebo regionu začíná ít v sídlech definovaných jako městská střediska.
Míra výskytu úmrtí v rámci populace; výpočet úmrtnosti přihlíí k mnostvím úmrtí v závislosti na věku, a můe tedy poskytnout údaje o očekávané době ivota a rozsahu předčasných úmrtí.
Je to ukazatel na pětistupňové kále (úroveň vysoká, střední, středně nízká, nízká a velmi nízká) navrený k označení stupně vědeckého porozumění činitelům radiačního působení, které ovlivňují změnu klimatu. Tento ukazatel představuje subjektivní posouzení jistoty ohledně fyzikálních / chemických mechanismů určujících radiační působení a shody týkající se kvantitativního odhadu a jeho nejistoty pro kadý činitel.
Náklady kod, kterým se zabránilo, nebo přínosy plynoucí ze schválení a uskutečnění adaptačních opatření.
Budoucí změna klimatu vyvolaná emisemi skleníkových plynů do atmosféry ovlivní globální uhlíkový cyklus. Změny v globálním uhlíkovém cyklu postupně ovlivní podíl antropogenních skleníkových plynů, které zůstanou v atmosféře, a tedy atmosférickou koncentraci skleníkových plynů, vedoucí k dalí změně klimatu. Tato zpětná vazba se nazývá vazba klima – uhlíkový cyklus. První generace modelů počítajících s touto vazbou (propojených modelů klima – uh. cyklus) naznačuje, e s globálním oteplováním se bude zvyovat podíl antropogenního CO2, který zůstane v atmosféře.
Uitky z politik, které jsou uskutečňovány k dosaení několika cílů současně. Politiky navrené pro zmírňování mnoství skleníkových plynů mají větinou dalí, často nejméně stejně důleitá odůvodnění (např. vztaená k cílům rozvoje, udritelnosti a spravedlivosti).
Vnějí působení označuje hybnou sílu, která není součástí klimatického systému, ale způsobuje v něm změnu. Jde zejména o vulkanické erupce, změny Slunce a antropogenní změny ve sloení atmosféry a ve vyuití půdy.
Reprodukční exploze řas či sinic v jezeru, řece nebo oceánu.
Stát zaívá vodní stres, pokud se dostupná zásoba sladké vody projevuje vzhledem k jejímu odběru jako významné omezení rozvoje. V globálním hodnocení se povodí s vodním stresem často definují tím, e mají méně ne 1000 m3/rok dostupné vody na obyvatele (zaloeno na dlouhodobém průměrném odtoku). Také odběry přesahující 20 % obnovitelné vodní zásoby se pouívají jako indikátory vodního stresu. Plodina je vystavena vodnímu stresu, pokud mnoství dostupné půdní vody, a tím skutečné evapotranspirace, je mení ne nároky potenciální evapotranspirace.
Úplný zánik celého biologického druhu.
Vyuíváním půdy se označuje celek opatření, činností a vkladů uskutečňovaných pro určitý typ půdního pokryvu (soubor lidských činností). Termín vyuití půdy je pouíván také ve smyslu společenských a ekonomických cílů, pro ně je půda obhospodařována (např. pastva, těba dřeva či ochrana přírody). Změna vyuití půdy (či krajiny) znamená změnu ve vyuití nebo obhospodařování půdy lidmi, která můe vést ke změně půdního pokryvu. Změna pokryvu a vyuití půdy (krajiny) můe mít vliv na povrchové albedo, evapotranspiraci, zdroje a propady skleníkových plynů nebo na jiné vlastnosti klimatického systému, a můe tedy radiačně působit a/nebo jinak místně nebo globálně ovlivňovat klima. Viz té Zprávu IPCC o vyuití půdy, změnách vyuití půdy a lesnictví (IPCC, 2000).
Viz technologická změna.
Dočasný nárůst výky hladiny moře následkem extrémních meteorologických podmínek (nízkého atmosférického tlaku a/nebo silného větru) v konkrétní lokalitě. Definuje se jako přebytek oproti úrovni, kterou lze v daném čase a místě očekávat od samotného slapového kolísání.
Přirozená proměnlivost klimatického systému se zvlátě v měřítku ročních období a delím děje převáně v preferovaných prostorových a časových vzorech. Je to vlivem dynamických vlastností atmosférické cirkulace a interakcí s povrchem pevnin a oceánů. Takovéto vzorce se často nazývají reimy, módy nebo dálková propojení. Příkladem jsou Severoatlantická oscilace (NAO), Pacificko- Severoamerický mód (PNA), El Niňo – Jiní oscilace (ENSO), cirkumpolární módy proměnlivosti severní (NAM; dříve nazývaný Arktická oscilace, AO) a jiní polokoule (SAM; dříve nazývaný Antarktická oscilace, AAO). Mnohé z výrazných módů proměnlivosti klimatu jsou diskutovány v sekci 3.6 Zprávy Pracovní skupiny I (WGI).
Proces zahrnující oddělení oxidu uhličitého z průmyslových a energetických zdrojů, přepravu do místa skladování a dlouhodobou izolaci od atmosféry.
Výsadba nových lesů v územích, na kterých v minulosti lesy nerostly (minimálně 50 let). Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o vyuití půdy, změnách vyuití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovně ve Zprávě o definicích a metodologických monostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalích typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Porézní půda nebo hornina s částečně nebo úplně zamrzlou vodou (Van Everdingen, 1998). Zamrzlá půda zahrnuje permafrost. Půda, která kadoročně zamrzá a rozmrzá se nazývá sezónně zamrzlá půda.
Hromadění soli v půdě.
Obecně jde o nahrazení paliva B palivem A. V diskusi o změně klimatu se rozumí, e palivo A má mení obsah uhlíku ne palivo B, např. nahrazení uhlí zemním plynem.
Jsou mezi esti skleníkovými plyny, které se mají omezovat podle Kjótského protokolu. Jsou to vedlejí produkty tavení hliníku a obohacování uranu. Také nahrazují chlorofluorouhlovodíky při průmyslové výrobě polovodičů.
Zdokonalení znamená zavedení nových nebo upravených součástek nebo vybavení, nebo provedení konstrukčních úprav existující infrastruktury, které buď nebyly v době výstavby k dispozici nebo nebyly povaovány za nutné. Účelem zdokonalení v souvislosti se změnou klimatu je obecně zajistit, aby stávající infrastruktura vyhověla novým konstrukčním předpisům, které mohou být poadovány za změněných klimatických podmínek.
Pojem zdroj se vztahuje k jakémukoli procesu, činnosti nebo mechanismu, který uvolňuje skleníkový plyn, aerosol nebo prekurzor skleníkového plynu nebo aerosolu do atmosféry. Zdroj můe také odkazovat např. na zdroj energie.
Změna klimatu označuje změnu stavu klimatu, kterou lze rozpoznat (např. vyuitím statistických testů) ve změnách průměru a/nebo proměnlivosti jeho vlastností a která přetrvává po dosti dlouhé období, typicky desítek let nebo déle. Změna klimatu můe být následkem přirozených vnitřních procesů nebo vnějích sil nebo důsledkem trvalých antropogenních změn ve sloení atmosféry nebo ve vyuití půdy. Vimněte si, e Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) v článku 1 definuje změnu klimatu takto: „změna klimatu, která je přisuzována přímo nebo nepřímo lidské aktivitě, je mění sloení globální atmosféry, a která je navíc k přirozené klimatické proměnlivosti pozorována po úměrné časové období“. UNFCCC tedy rozliuje mezi změnou klimatu, ji lze připsat lidským aktivitám měnícím sloení atmosféry, a proměnlivostí klimatu odpovídající přirozeným příčinám. Viz té Proměnlivost klimatu; Detekce a přisouzení.
Výka hladiny moře se můe měnit, jak globálně tak místně, vlivem (i) změn tvaru oceánských pánví, (ii) změn celkové hmotnosti vody a (iii) změn v hustotě vody. Mezi činitele vedoucí k vzestupu hladiny moře při globálním oteplování patří jak nárůst celkového mnoství vody táním sněhu a ledu na pevnině, tak změny v hustotě vody vlivem vzrůstu teplot vody v oceánu a změnám její slanosti. Relativní vzestup hladiny moře nastává tam, kde roste místní výka hladiny oceánu vzhledem k pevnině, co můe být způsobeno vzestupem hladiny oceánu a/nebo poklesem výky pevniny. Viz té Střední výka hladiny moře, Tepelná roztanost.
Technologická změna a náhrada, která sniuje vstupy zdrojů a emise na jednotku výstupu. Ačkoli by ke sníení emisí vedlo vícero sociálních, ekonomických a technologických politik, pokud se týče změny klimatu, zmírňováním se rozumí zavádění takových politik, jejich cílem je sníení emisí a zvětení propadů skleníkových plynů.
Výsadba lesa na území, které bylo v minulosti zalesněné, ale bylo mezitím přeměněno k jinému vyuití. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o vyuití půdy, změnách vyuití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovně ve Zprávě o definicích a metodologických monostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalích typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Viz Plankton
Klimatická zpětná vazba zahrnující změny albeda Země. Obvykle se vztahuje ke změnám v kryosféře, která má albedo mnohem větí (~0,8) ne průměrné planetární albedo (0,3). V oteplujícím se klimatu se očekává, e kryosféra bude ustupovat, celkové albedo Země se bude zmenovat a více sluneční energie bude absorbováno, co povede k dalímu oteplování Země.
Klimatická zpětná vazba zahrnující změny jakýchkoli vlastností mraků jako odezvy na jiné atmosférické změny. Pochopení zpětných vazeb oblačnosti a určení jejich velikostí a znaménka vyaduje porozumět tomu, jak změna klimatu můe ovlivnit spektrum typů mraků, pokrytí oblačností, její výku a radiační vlastnosti mraků, a také odhadnout dopad těchto změn na radiační bilanci Země. Zpětné vazby oblačnosti zůstávají v současnosti největím zdrojem nejistoty v odhadech citlivosti klimatu. Viz té Radiační působení.
Zranitelnost je mírou toho, nakolik systém podléhá nepříznivým vlivům změny klimatu včetně klimatické proměnlivosti a extrémů a je neschopný si s nimi poradit. Zranitelnost je funkcí povahy, velikosti a rychlosti změny klimatu, kolísání, kterému je systém vystaven, jeho citlivosti a schopnosti adaptace.
Posílení růstu rostlin jako důsledek zvýené koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. V závislosti na svém mechanismu fotosyntézy jsou určité druhy rostlin na změny v atmosférické koncentraci CO2 citlivějí.
Úplný seznam států náleících do Dodatku I UNFCCC, mimo Dodatek I UNFCCC a do OECD viz http://www.unfccc.int a http://www.oecd.org. Kdekoli to v této Zprávě bylo relevantní, státy byly seskupeny do regionů podle klasifikace UNFCCC a jejího Kjótského protokolu. Státy, které vstoupily do Evropské unie po roce 1997, jsou proto jetě zařazeny do Dodatku I EIT. Státy v kadém z regionálních seskupení pouitých v této Zprávě zahrnují: *
Dodatek I EIT: Bělorusko, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotysko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Ruská federace, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina
Evropa Dodatek II & M&T: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lichtentejnsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, panělsko, védsko, výcarsko; Monako a Turecko
JANZ: Austrálie, Japonsko, Nový Zéland
Blízký Východ: Bahrajn, Islámská republika Írán, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Sýrie
Latinská Amerika & Karibik: Antigua & Barbuda, Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Costa Rica, Dominika, Dominikánská republika, Ekvádor, Chile, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Jamaika, Kolumbie, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Surinam, Svatá Lucie, Svatý Krytof-Nevis-Anguilla, Svatý Vincent-Grenadiny, Trinidad a Tobago, Uruguay, Venezuela
Východní Asie mimo Dodatek I: Čína, Kamboda, Korea (KLDR), Laos, Mongolsko, Republika Korea, Vietnam
Jiní Asie: Afghánistán, Bangladé, Bhútán, Cookovy ostrovy, Fidi, Filipíny, Indie, Indonésie, Kiribati, Komory, Malajsie, Maledivy, Marshallovy ostrovy, Mikronésie (Federace států), Myanmar, Nauru, Niue, Nepál, Pákistán, Palau, Papua Nová Guinea, Samoa, Singapur, Srí Lanka, alamounovy ostrovy, Thajsko, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Východní Timor
Severní Amerika: Kanada, Spojené státy americké
Ostatní mimo Dodatek I: Albánie, Arménie, Ázerbájdán, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Kazachstán, Kypr, Kyrgyzstán, Malta, Moldávie, Republika Makedonie, San Marino, Srbsko, Tádikistán, Turkmenistán, Uzbekistán
Afrika: Alírsko, Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Čad, Demokratická republika Kongo, Dibuti, Egypt, Eritrea, Etiopie, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Jihoafrická republika, Kamerun, Kapverdy, Keňa, Kongo, Lesotho, Libérie, Libye, Madagaskar, Malawi, Mali, Maroko, Mauricius, Mauritánie, Mozambik, Namibie, Niger, Nigérie, Pobřeí slonoviny, Rovníková Guinea, Rwanda, Senegal, Seychely, Sierra Leone, Sjednocená republika Tanzanie, Středoafrická republika, Súdán, Svatý Tomá a Princův ostrov, Svazijsko, Togo, Tunisko, Uganda, Zambie, Zimbabwe
* Úplný soubor dat pro vechny státy k roku 2004 pro vechny regiony nebyl k dispozici.